Jak vybrat fasádu. Jak jednotlivé barvy působí a můžeme si zvolit kteroukoliv?
Může být
přirozeně elegantní
ale i
nudně šedivá
nebo
zářivě živá
ale i
nepříjemně obtěžující
A co prosím?
No přece fasáda.
Třeba vašeho domu.
Nebo domu vašeho souseda.
Co myslíte, je bílá nebo šedá fasáda opravdu nudná?
A ta křiklavě barevná vždycky zajímavější a živější?
Máme právo neomezeně si zvolit barvu svého obydlí? Tu venkovní slupku svého domu?
Před časem jsem na Facebooku narazila na zajímavou diskuzi na toto téma, která mě donutila se zamyslet. Pro první skupinu byla jednoduchá bílá nebo šedá fasáda vkusná a elegantní. Výrazné barvy jí přišly do veřejného prostoru, jakým ulice je, nepřijatelné a rušivé. Pro druhou skupinu šedá naopak znamenala mít všechny domy stejně nudné a unylé. Chtěli se odlišit, chtěli živost.
Pro fasádu a jejího majitele je důležité, aby:
1. Se mu líbila. A nejen jemu.
2. Ladila s typem domu. S jeho konstrukcí, tvarem, dobou vzniku.
3. Byla v souladu s okolím. Jinou fasádu má dům městský, venkovský, volně stojící nebo v ulici.
Proč?
Dívají se na ni nejen její vlastníci, ale i všichni kolemjdoucí a sousedé. Ti poslední prakticky stále, dokonce někdy mnohem víc než její skuteční majitelé. Tyhle všechny lidi vaše fasáda ovlivňuje. Představte si, že se denně z kuchyňského okna nebo z okna kanceláře díváte na něco, co se vám mírně řečeno nelíbí.
Zde jeden z mnoha příkladů zástaveb, které vyrůstají na okrajích měst i vesnic:
Určitě v těch domech žijí milí a skvělí lidé. Jen mě vždy napadne, že se přihlásili do soutěže o nejhorší stavbu roku.
Vždycky mě zajímalo, co se na podobných tvarech a barvách lidem líbí. A proč. Jestli by dali přednost jednoduššímu a přirozenějšímu řešení konstrukce i slupky domu, kdyby kolem sebe potkávali a denně viděli jiné příklady.
Mnohem lépe, co chci sdělit, vystihuje tento článek.
Barevnost fasády si pracovně dělím na:
1. barevnost jako v lednici
Často není nudná a studená samotná barva. Hodně dělají detaily. Například:
- příliš lesklý a uměle vyhlížející povrch střešní krytiny
- levná plastová okna, dveře a parapety
- umělý materiál soklu domu a různé funkční i nesmyslné obklady
- zámková dlažba vjezdu do garáže i vchodu do domu
- neprůhledné a vysoké oplocení pozemku, velké a uměle vyhlížející tvárnice sloupků, imitace dřeva ve výplni plotu
- řešení předzahrádky
To všechno jsou detaily, které mohou pozdvihnout do nečekané podoby i úplně obyčejný sériový domek. Nebo ho poslat do množiny odpudivých staveb.
2. přírodní odstíny v souladu s tradicí
Obyčejná bílá omítka neuškodí nikomu. Nebo ano?
Cihlový nebo kamenný obklad má přírodní barevnost a dlouhou tradici. Povrch pohledového betonu sjednotí a podtrhne zajímavé detaily.
Teplé, příjemné na dotek i pohled - dřevo pro konstrukci i obložení. Ošetřené přírodním voskem, olejem, lazurou nebo ponechané zubu času.
Černá jako barva, která zapadne a moc jí to sluší se spadaným listím, mlhou nebo skalami. Prostě s okolní přírodou.
Meziválečné poklady schované v lese.
3. vítejte ve světě pastelek
Tatínek mé kamarádky bydlel v paneláku a moc uvítal, když dům po rekonstrukci a zateplení natřeli zářivou barvou. Další domy v sídlišti taky. Ty bílé nebo šedivé se staly vyjímkou. Když jsem viděla postupně narůstající opravy a nadstavby, uvědomila jsem si, jak zejména nižší panelové domy byly původně... hezké. Ano, byli šedivé a měli škaredé detaily, neupravené okolí. Ale byli v měřítku, proporcích, logicky řešené. Pro mě alespoň.
Dům může vypadat dobře jasně i barevný. Ale proč je nutné použít prvoplánové, pastelkové odstíny? Proč barvu víc nenamíchat a udělat ji méně křiklavou?!
4. je výrazná, ale neobtěžuje
Příklady, kdy je na fasádě použitá barva. Nevadí mi, neruší mě. Působí přirozeně. Často není vkusná samotná barva, ale je tam dobrý koncept domu, jeho měřítko a tvar, dobře zpracované detaily. Kombinace všeho dohromady.
Kde začíná a končí svoboda fasády?
Je samozřejmé, že každému se líbí něco jiného a každý se cítí lépe v jiném prostředí. Zároveň naše svoboda, tedy obyvatele nemovitosti, končí tam kde začíná svoboda našeho souseda nebo kolemjdoucího. Existuje něco, jako společně sdílený veřejný prostor. Také tradice stavění v našem regionu a podoba naší krajiny, našeho českého a evropského prostředí.
Je zbytečné na to upozorňovat, když téměř nejčastějším typem novostavby rodinného domu jsou dnes bungalovy? Typ domu, pocházející původně z koloniálního Bengálska, který se na přelomu 19. a 20. století rozšířil v USA a v Kanadě a v posledních 15 letech velmi hojně i u nás.
Poznámka "na okraj"
Není lepší být uvnitř i navenek, co to jen jde, v "souladu s přírodou"? Ladit s okolím? Při výběru materiálů, povrchů a barev pro své domy, auta a věci se inspirovat tím, co nás přirozeně obklopuje? Mě osobně, když obklopují nepřirozené materiály, barvy nebo vzory, mám pocit, že žiju víc v umělém prostředí.
Vždycky jsem obdivovala země kolem nás, at už na jih nebo na sever, kde fasády spolu navzájem i s okolní krajinou ladí. A vůbec mi jednotné domy v přístavu na Orknejích ani kamenné fasády městeček v Toskánsku nepřišly nudné. Naopak.
Líbí se mi trend nekřiklavých barev i u aut nebo stavebních strojů. Při necelých 8 miliardách lidí na Zemi a více než miliardě automobilů je fajn, když je kousek přírody občas vidět.
Vítěz na konec
Tenhle domek byl postavený jako první v kobercové zástavbě na okraji jednoho malého městečka. Těch 20 let nemá hotovou fasádu. Přesto (nebo právě proto) u mě pro toto psaní o fasádě zvítězil. Typově jde o bungalov a stylově se na místo vůbec nehodí. Zároveň je nejméně nápadný. Neuráží. Neprosazuje se. Má krásný výhled. A před velkým oknem terasu. A na ní dvě křesla a stolek. Živě si představujete nedělní ráno, jak chcete pít kávu právě tam. V čas oběda se začne z grilu opodál kouřit, jak paní domu připravuje oběd. Na konci října. Minimalismus nabitý pohodou a energií ve stavbě i v životě.
Jednoduchost, pohodu a energii ve svém domě i životě
nám moc přeji.
Petra Petrovská
Návrhy a realizace interérů